Organizovaný chaos v punkovém stylu aneb Majáles očima hlavního koordinátora
Vyzpovídali jsme organizátora majálesu Ondřeje Martínka. Mimo jiné nám prozradil, co má na majálesu nejraději a na co se nejvíce těší. Také se dozvíte, v čem je olomoucký majáles jiný, než většina ostatních.
Jaký byl impuls pro založení studentského majálesu?
Deset let se pohybuju kolem studentských aktivit a organizací, takže bylo jen otázkou času, než mě začne iritovat olomoucký fenomén majálesů bez studentů. Alespoň tak nějak vypadal majáles v Olomouci do roku 2010 – pivo, kapely a párky. Víc nic. A tak jsme se s pár kamarády rozhodli ten stav s pomocí univerzity změnit. Pro zajímavost, na první ročník jsme měli v deseti lidech dva měsíce času. Letos pracujeme od loňského listopadu, s trojnásobným rozpočtem a na organizaci se podílí téměř sedmdesát studentů! O to víc mě mrzí letošní malá podpora ze strany města. Naopak, bez zázemí a podpory univerzity by se takováto akce vůbec konat nemohla.
Jak se liší olomoucký majáles od těch komerčních v Praze nebo v Brně?
Téměř ve všem. Především v obecném pojetí, kdy děláme olomoucký majáles jako jakési „best of“ toho, co mohou studenti nabídnout Olomouci a jejím obyvatelům. Navíc si zakládáme na tom, aby byl program co nejvíce rozmanitý. Nejen žánrově, ale i tak, aby oslovil kromě studentů i rodiny s dětmi či seniory. V programu tak nenajdete jen kapely, ale i divadla, filmy, výstavy, literární čtení a besedy, desítky outdoorových aktivit či interaktivní prezentace více než čtyřiceti neziskových organizací. Dalším rozdílem je to, že za organizací našeho majálesu stojí především studenti, kteří celou akci dělají dobrovolně. Zároveň jim ale přináší neocenitelné zkušenosti a dovednosti. A mně pocit, že je svět místy ještě v pořádku.
Jaké pozoruješ změny v účasti, charakteru a chápání studentských majálesů?
Majáles dělám šest let a za tu dobu se mnohé změnilo. Z jedné strany máme za ty roky spousty zkušeností, sic „organizovaný chaos v punkovém stylu“ je to pořád. Ze strany druhé mám radost právě z toho, že mnozí návštěvníci majálesu pochopili, že nejde jen o to se opít na koncertě rádiové kapely, ale mají jedinečnou možnost zažít v několika dnech centrum Olomouce jinak. Letos navíc v pěti dnech.
Co obnáší být „pákou“ mezi zástupci univerzity a studenty?
Půlroční balancování mezi přístupem „jsem váš kamarád“ a „jsem váš šéf“. Trošku politikaření, kterému zrovna nefandím. A taky spousty práce po večerech a po nocích.
Na co se ty osobně letos nejvíce těšíš?
Na program v parku, který letos bude dvoudenní. A na to, až budeme stoprocentně vědět, že nebude pršet. Z hudebního programu pak nejvíc na Noisy Pots nebo New Sound Orchestra. A taky na našeho zahraničního headlinera, s kterým posouváme majáles do zcela nové kvalitativní roviny.
Myslíš, že tě ještě něco dokáže, po těch letech organizování majálesu, překvapit?
Tak určitě. Každoročně především noví zájemci o spolupráci. Není nad to, když vidím, jak je do organizování majálesu někdo zapálený a jakou má radost, že se mu podařilo to či ono. Mimochodem, před dvěma týdny za mnou přišla kamarádka, která na majálesu pracuje od jeho začátku, poslední dva roky už z pozice dramaturgyně jednoho kulturního domu, na níž se dostala díky práci na majálesu, s tím, že má nové místo – v České filharmonii. A pomohly jí k němu podle ní pravě reference z organizace majálesu. Takové okamžiky jsou k nezplacení.
Text: Anetta Holaňová