Tata Bojs: Jsme hrdí na kostkový cukr

Kapela Tata Bojs z pražské Hanspaulky se do Olomouce vrací ráda. O to větší radost máme, že 9. května zahraje na Olomouckém majálesu v Bezručových sadech. Matadoři české hudební scény na koncertu představí své nejnovější i největší hity plné slovních hříček. Vznikli před 30 lety jako školní skupina. Na základce je založili dva spolužáci, bubeník a výtvarník Milan Cais (Bublajs) a baskytarista Marek Huňát (Mardoša). Rozhovor s nimi vznikl těsně po jejich kapelním soustředění a po zahájení Milanovy nové výstavy v rámci projektu 4Elements v pražské DSC Gallery.

Nedávno jste odehráli turné, na kterém jste oprášili celé přelomové album Futuretro (2000). Jaké na něj máte ohlasy?
Mardoša: Koncerty jsme si užívali! Mimo jiné i proto, že jsme hráli v rozšířené sestavě, tedy staří i noví Tata Bojs plus pár hostů, kteří se tenkrát podíleli na desce. Chvílemi nás bylo na pódiu až devět. Ohlasy byly příznivé, alespoň co jsem zaznamenal, a atmosféra na samotných koncertech skvělá.

Přemýšleli jste, že byste v budoucnu podobně koncertně přistoupili k nějakému vašemu jinému albu, například k Biorytmům nebo Nanoalbu?
Mardoša: Rádi bychom obě alba vydali na vinylech, ovšem jestli bychom k nim dělali obdobné koncertní turné, to nevím. Rozhodně to v tuhle chvíli neplánujeme.

Tématem letošního majálesu je „ČeskosLOVEnsko – 100 let spolu“. Vy jste založili kapelu před 30 lety. Jak vzpomínáte na začátky a na tu dobu, na nerozdělené Československo?
Mardoša: My jsme sice vznikli ještě za federace, ale poprvé jsme na Slovensku koncertovali až po rozdělení. Vždycky se nám tam dobře hrálo, ale velká otrava byly hranice, kde to leckdy bylo na několik hodin. Byla to velká úleva, když byly v rámci Schengenu opět zrušeny. Připadalo mi, jako bychom se se Slovenskem zase spojili.

Na co jste jako Češi nejvíce hrdí?
Mardoša: Asi na kostkový cukr.
Bublajs: …hlavně aby se nám nerozpustil v moři falešných ideálů. (smích)

Chystáte k vašemu 30. výročí něco speciálního?
Mardoša: Koncertně chceme naše kulatiny oslavit na festivalu Metronome, kde nám pořadatelé umožnili ovlivnit i dramaturgii našeho pódia. Takže ho budeme sdílet s našimi oblíbenými spřátelenými kapelami Umakart, Zrní a Midi Lidi. Kromě koncertů, kterých přes rok bude samozřejmě víc, se chystá ještě jedna speciální akce a tou bude výstava, kterou na podzim chystáme do DOXu. To bude opravdová výzva.
Bublajs: Výstava v DOXu by měla být jakýmsi pomyslným vyvrcholením našich narozeninových oslav. Dostali jsme od galerie dost prostoru a přáli bychom si, aby byla komplexní, archivní, ale zároveň současná a vizuálně atraktivní. Proto by díky tomu měly vzniknout i nějaké úplně nové objekty a instalace, které budou odkazovat k různým obdobím, kterými jsme jako kapela procházeli. Vernisáž je naplánovaná na 29. listopadu a expozice by měla trvat do začátku března 2019. Všechny naše pražské podzimní koncertní aktivity se odehrají právě tam. Málokdo totiž ví, že součástí galerie je i zbrusu nový koncertní a performační sál pro přibližně 600 lidí.

Do Olomouce se rádi vracíte. V roce 2013 jste tu natočili na náměstí celý koncert a umístili ho na Youtube. Čím to je, že se vám tu líbí a hrajete tu tak často?
Mardoša: Olomouc je krásné a přátelské město. Alespoň nám to tak vždycky připadá. Mimochodem ten koncertní záznam, byť nikdy nevyšel na žádném nosiči, považujeme za naše nejlepší koncertní video. A atmosféra na olomouckém náměstí je toho podstatnou součástí.
Bublajs: Myslím, že naši Olomoučané nám rozumějí. (smích)

Co vás teď baví zrovna za muziku? Sledujete současnou hudební scénu?
Mardoša: Současnou i minulou. V poslední době třeba hodně poslouchám Charli XCX a Lorde, protože si je oblíbila má dcera. Takže je musím poslouchat i kdybych nechtěl. V tomhle případě naštěstí chci. Z tuzemské scény mě nadchl například singl Plody moří od Bert & Friends.
Bublajs: Oblíbil jsem si skupinu Django Django a tipuju tak 178 dalších nových kapel ze světa i z domova.

Nové promo fotky jste fotili v laboratoři vysokých napětí. Proč právě tam?
Bublajs: S konceptem udělat nové promo fotky tam přišel náš dvorní fotograf Salim Issa. Když jsem viděl prostředí, byl jsem nadšen. Lidé z ČVUT na nás byli milí a dokonce nás vzali v rámci focení na exkurzi do takzvané mrtvé místnosti, ve které jsme si mohli zahrát, a ukázali nám elektrický výboj, jako by ho přímo před námi vytvořil Nikola Tesla.
Mardoša: Chtěli jsme na snímcích docílit určitého napětí. Volba tedy byla jasná… Fotky byly primárně cílené k Futuretro turné a celá laboratoř je naprosté futuretro jako z Ocelového města!

Milane, loni jsi uspořádal výstavu Dveře dovnitř. Můžeme se těšit na nějakou tvou novou expozici či projekt?
Bublajs: Je toho pořád dost. Nedávno jsem zahájil jednu malou expozici v pražské DSC Gallery, chystám výstavu v Třeboni v rámci Anifilmu a také do jedné nové galerie ve Znojmě. Připravuje se nová verze projektu Noční hlídač, o čemž ještě nemůžu moc mluvit, a také jsem byl nedávno osloven sklárnou Moser ke spolupráci. Na to se hodně těším. Již zmíněný DOX se už teď taky chystá. A v hlavě se mi pomalu formuje i nové téma.

Uslyšíme na majálesu nějaký nový materiál Tata Bojs? Chystáte novou desku?
Mardoša: Pozvolna už chystáme, ale do koncertních programů se to promítne až mnohem později.

Na festivalech často hráváte se dvěma bicími soupravami, můžeme se na to těšit i v květnu v Olomouci?
Mardoša: Myslím, že na majálesu budeme mít jen jedny bicí, ale může se stát, že nakonec i já budu překvapen.
Bublajs: Možná budou překvapeni úplně všichni…

Rozhovor vedl Tomáš Krejčiřík