Není hlava jako hlava
Některé jsou hezké, některé prázdné, jsou taky chytré anebo slavné. V Olomouci se pohybuje už několik let také jedna hlava. Kdo se alespoň jednou odvážil ukrýt do Vertiga, možná se s ní osobně setkal a dost možná ji měl i na sobě. Na Olomouckém majálesu Univerzity Palackého jí však přibyla i jedna o dost mladší, zato známější sestra a bylo ji vidět po celém festivalu.
Putovní hlava
Původní kebule už řádku let nechybí na žádné větší akci, která se pojí s Vertigem, a proto s ním i cestuje. Naposledy si zatrsala na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. O tom, kde se vlastně vzala, jsme v našem pátrání slyšeli spoustu mýtů, fám i historek z úst pamětníků a zasloužilých olomouckých postav. Zůstaneme proto raději u tvrzení, že se prostě „ocitla“, bude to diskrétní a pro hlavu rozhodně lepší, nebo možná pro ty, kdož ji měli již na sobě. Pokud si s ní někdo figuru ještě nevyzdobil, bude mít nadále možnost některý večer nad barem v Univerzitní ulici. Právě teď je však hlava ve velice bídném stavu, jelikož posledních 50 párty nepřežila bez úhony. Nachází se na operačním stole u jedné velice šikovné slečny Adély Szturc, studentky UP, která se stará o její opravu. Tím se dostáváme k hlavnímu tématu. Na úvod hlavního dne Olomouckého majálesu nás čekal alegorický průvod a v jeho čele se pohupoval i král Marek Eben. I když ne tak úplně doslova, protože se vezl ve speciální rikše. Jak to? Po vzoru vertigovské hlavy se totiž nechala, opět od Adély, zpracovat velice věrná a o trochu větší kopie hlavy nového krále, která se vrhla rovnou do čela slavnostního průvodu.
Hlava se nerodí, hlava vzniká
Základem je klasický polystyrén, který je nutné pečlivě vytvarovat do podoby obličeje, jehož chceme dosáhnout. Od počátku je tento proces zásadní a v mnohém mravenčí práce. Za pomoci nože, pilky a brusného papíru musíte zachytit přesné rysy a tvary člověka, který nám slouží jako předloha. Poté přichází na řadu nanášení plátků sádry, jejíž pomocí se vytvářejí základní kontury. Dalším krokem je dlabání vnitřku, který se následně může vylepit molitanem, což přinese větší pohodlí při jejím nošení a také zajistí, aby Vám hlava lépe padla a držela. Své o tom ví i student Adam Jiříček, který se stal na Olomouckém majálesu jejím tělem, absolvoval v ní průvod, slavnostní projev její předlohy, soutěž masek a stal se chodícím fotokoutkem. „Hlava se nesla dobře! Musím říci, že byla i komfortně vymodelována a tak nemám žádné otlačeniny. Sice jsem si většinu času viděl jen na špičky od bot a někdy taky nechtěně zacouval pár metrů dozadu, Marek mi ale vždy ukázal cestu a dorazili jsme tam, kam jsme chtěli.”, vysvětluje.
Po získání kýženého tvaru se polystyrén zpevní sádrou a začistí bílou gázou v kombinaci se speciálním lepidlem. Když to celé zaschne, přichází fáze finálního barvení. Můžeme použít klasické akrylové barvy, tempery, vodové barvy, přírodní látky, tuž nebo krev. Mezi poslední úkony se řadí lepení vlasů. Existuje i možnost nalepit hlavě paruku, nebo, kdo si chce více vyhrát, lepí vlasy zvlášť, vlastní nebo cizí, to nehraje roli. K vytvoření takovéto hlavy je podle Adély: “…zapotřebí zhruba 40 hodin špinavé práce, dobrá představivost, šikovné ruce a chuť si udělat z bytu dílnu, kterou pak zase týden přetváříte na byt.“, především tedy obětavost.
Letošním králem Olomouckého majálesu se stal herec a moderátor Marek Eben, který se zúčastnil průvodu, byl korunován na Horním náměstí, rozdal několik rozhovorů a desítky póz před objektivy. Jeho hlava však s Vámi byla všude po celý večer, noc a brzké ranní hodiny, než se unavená skutálela do sklepení ve Zbrojnici. Tam si chvíli odpočine a pak znovu zavítá mezi Vás, neboť se možná stane předmětem aukce a možná, jenom možná, bude právě Vaše.
TEXT: Jan Verner a Jakub Čermák | FOTO: Alexandra Ženatá a Vertigo archiv