Lesní zvěř: Vícedruhové společenství, pro níž jsou alba a koncerty paralelní vesmíry

Nomen omen. Jestli je lesní zvěř druhově pestrá a nespoutaná, pak Lesní zvěř je taková dvojnásob. Svou žánrovou fúzí jazzu, elektroniky a soulu se za 17 let existence stala tichou stálicí a nenápadným kultem, která na koncertech tepe živelnou improvizací a na deskách přináší promyšlené a intimnější nu-jazzové kompozice. Trojice Jura Hradil (Tata Bojs, Umakart aj.), Miloš Rejsek (Swordfishtrombones, Voodooyoudo!) a Martin Čech (FruFru, projekty Pavla Fajta aj.), na koncertech častokrát doplněna o trumpetistu Marka Steyera, se na Olomouckém majálesu představí v rámci benefice v Jazz Tibet Clubu. V rozhovoru se pro nás rozpovídali o telepatii, která mezi nimi funguje, metamorfóze, kterou procházejí, a zavzpomínali také na své koncertní zkušenosti z dalekého Mexika.

Letošní Olomoucký majáles se tematicky točí kolem výročí 100 let od založení Československa. Vzpomenete si ještě, co jste dělali v době, kdy se rozhodovalo o tom, že se Československo rozdělí na dva státy?
MR: Dávno. Nevzpomenu.
JH: Založil jsem art rockovou kapelu My všichni, která byla hodně inspirovaná slovenskou kapelou Collegium musicum.
MČ: Bezstarostná léta, objevování hudebních světů.

Na to, jak dlouho Lesní zvěř funguje, má na kontě studiových alb jako šafránu. Je pro vás tedy přednější živé hraní?
MR: Neřekl bych.
JH: Koncerty jsou pomíjivé a alba věčná. Práce na albu vyžaduje hodně úsilí a času, kterého se nedostává.
MČ: Obě roviny mají své.

Jsou pro vás studiové desky a hraní na koncertech dva odlišné světy? Vaše poslední deska Movable Feasts je spíše klidnější, intimnější záležitostí, ale co si pamatuju z koncertů, na kterých jsem vás viděl, tak nálada byla většinou přesně opačná…
MR: Jsou to paralelní vesmíry, vstupujeme do nich v jiných rolích, nahrávání je taková metalurgie, koncerty výsadek v rámci totálního nasazení.
JH: Tím, že neusilujeme na koncertě zahrát skladby tak, jak na albu, a na album nahrát skladby tak, jak na koncertě, využíváme obě platformy tak trochu nezávisle na sobě a jen se jimi volně vzájemně inspirujeme. Koncert inspiruje album, album inspiruje koncert.
MČ: Na albech se koncentruje určitá nálada, koncerty jsou volnější v improvizaci a vyvíjí se podle aktuálního rozpoložení.

Ve své hudbě se často oddáváte improvizaci. Nakolik zásadní je pro vás možnost improvizovat a proč? Jak dlouho trvá, než se kapela pozná a sehraje natolik, že si může dovolit improvizovat bez větších zádrhelů?
MR: My se poznáváme stále, metamorfózy jsou nutné, je skvělé mít partnera, který je schopný reagovat, když tě něco svede, je to taková akrojóga. Ve chvíli, kdy nám ta vzájemné důvěra zmizí, těžko budeme hrát.
JH: Při koncertech nám funguje telepatie. Je to princip a dar Lesní zvěře. Pevný a zároveň velmi křehký.
MČ: Je to víceméně dar. Dá se taky asi postupně získat hraním, ale dost záleží na vzájemné empatii.

Ve vaší kronice ční i poněkud netradiční dvojnásobné turné v Mexiku. Jak se liší svět českých a mexických klubů? A jakým způsobem Mexičani nejraději pijí tequilu?
JH: V Mexiku jsme hráli hlavně na open air festivalu Euro jazz, pak v divadlech a v kině. V klubu snad jen dvakrát. Na festivale a v divadlech byly podmínky srovnatelné jako u nás. V klubech tam jsou velké problémy v technickém vybavení, ale Mexičani všechny technické nedostatky vynahradí svou vřelostí a nadšením. Zažili jsme v Mexiku fantastickou atmosféru! Oni naší hudbě rozumí. Mexiko, díky!
MR: Jako každou dobrou kořalku, nechlazenou!
MČ: V Mexiku je plno platforem, jak věci fungují. Kluby jsou od těch vymazlených pro movitější až po undergroundové spolky. Mexiko je víc o komunitách, které něco navzájem tvoří, hlavně mezi mladými lidmi. Tequily je zde velký výběr a kvalita za horizontem představ mnohých evropských konzumentů, zvyklých na těch pár velkoexportních značek. Mexičané pijí zásadně bez dalších doplňků, čistou.

Během svého fungování jste zažili různá netradiční audiovizuální vystoupení, spolupráce s vizuálními umělci, koketovali jste s filmem či jste zhudebňovali texty básníka Jana Těsnohlídka ml. Už jste se tím vyčerpali, nebo vás láká i nějaká další podobná netradiční kooperace? Máte v tomto ohledu nějaké (zatím) neuskutečněné sny?
MR: Já jsem velmi vděčný všem, kteří s námi zatím pracovali, nemyslím, že jsme kdy dost všem poděkovali! Zdá se, že naše horňácká romance trvá, brzy se něco bude dít – ale to se nechte překvapit.
JH: Sny se uskutečňují, ale nespěcháme…
MČ: Stále je čím se inspirovat.

Kdybyste měli každého člena kapely přirovnat k jednomu druhu lesní zvěře, jaký druh by to byl a proč?
MR: Parta rosomáků.
JH: …co slídí po kořisti a zároveň jsou na mušce lovce…
MČ: Vícedruhové společenství.