Lenka Dusilová: Baví mě používat hlas jako nástroj

Šestinásobná držitelka cen Anděl Lenka Dusilová se snad nikdy neopakuje. Na české hudební scéně se z ní stal mimořádný úkaz. Z rockovo-popové polohy se vydala se současnou kapelou Baromantika k niternému vyjádření inspirovanému různými styly a mimohudebními zážitky. Nedávno také spolupracovala se Spitfire Company na tanečním představení, které vychází ze života boxera Muhammada Aliho, a často koncertuje sólově i v zahraničí.

Na Olomouckém Majálesu zahraje s celou skupinou ve středu 3. května na hlavní scéně ve Zbrojnici. V rozhovoru prozradila, kdo ji inspiroval k loopování vokálních smyček, či to, jak se její život proměnil po narození syna Edwarda. „Poslední rok má díky mému synkovi řád,“ svěřila se.

 

Letošním tématem majálesu je Literatura kolem nás. Jakou knihu máš rozečtenou?

Pročítám teď knihu Hranice a děti od Henryho Clouda a Johna Townsenda, a to z důvodu mého občasného tápání týkajícího se výchovy mého tříletého synka.

Jaká byla tvá nejoblíbenější knížka v dětství?

Když se ohlédnu, napadá mě na první, že jsem měla ráda Ronju, dceru loupežníka od Astrid Lindgrenové. Tu jsem četla, když jsem byla malinká, mnohokrát.

Hudební kariéru jsi začala už v deseti letech. Do písňové formy jsi například převedla tvorbu Jiřího Wolkera. Na folkovém festivalu jsi zhudebnila báseň Adolfa Heyduka, proč právě ji?

Ani už nevím, možná mi přišla jednoduchá na frázování nebo mě hned napadla melodie na rytmus slov. Dost jsem se v dětství vzhlížela ve svém starším bráchovi Markovi, který rád zhudebňoval poezii velice osobitým způsobem. Chtěla jsem umět takovou krásu tvořit taky, tak jsem ho napodobovala. Vzpomínám na to jako na hru, u které jsem vydržela dlouho, a nikdo mě k ní nenutil.

V období vzniku alba V hodině smrti (2014) ti pomohly citáty švýcarského psychologa Carla Gustava Junga pojednávající mj. o stárnutí a smrti jako přirozené věci. Inspiruje tě literatura v hudební tvorbě hodně?

V některých obdobích po literatuře sáhnu. Když hledám souvislosti a chci rozvíjet inspiraci. Je to zdroj informací nebo způsobu vyjádření. Třeba poezie. Někdy k vám přijdou knihy nečekaně a pojmenovávají věci, které se s vámi dějí, někdy si informace a souvislosti člověk hledá cíleně. V současnosti bolestně postrádám prostor mít čas být jen sama se sebou, hledat, číst, rozvíjet svá témata. Ale zase mám jiný dar prožívání díky mateřství.

Jsi už tři roky máma. Změnilo se v tobě něco po hudební stránce?

Těžko říct. Dost se toho změnilo hlavně v mém osobním životě. První dva roky byly intenzivní mateřstvím i hudbou. Udělali jsme spousty práce s Baromantikou, s divadelním spolkem Spitfire Company objeli půlku světa. Poslední rok je dost stabilizovaný a díky mému synkovi má řád. Osciluju vlastně mezi koncerty a ženou v domácnosti a některé mé hudební sny musejí ještě počkat.

S tvojí kapelou Baromantika hrajete už dlouhou dobu. Připravujete něco nového, nebo jste momentálně „zaneprázdnění“ svými projekty?

Pracujeme na nové hudbě a rádi bychom vydali na jaře příštího roku další album. Zatím hledáme společná témata a jsme hodně rozlítaní ve svých vlastních profesních a soukromých světech. Od května nás ale čeká intenzivnější setkávání a začínáme být více aktivní i koncertně.

V sólové poloze hodně loopuješ vokální linky (vytváření a vrstvení zpěvových smyček, pozn. aut.). Kdo je v tomhle tvou největší inspirací?

Ty brďo. Teď jsem si vzpomněla, že mě úplně napoprvé zasáhla před mnoha lety česká zpěvačka Ridina Ahmedová. Byla velice kouzelná a bez jakéhokoliv nátlaku v projevu. Mám ráda její energii, a když jsem ji viděla poprvé s looperem, tak mi to přišlo jako skvělá cesta, jak zkoušet překročit svůj stín. Od té doby jsem na sobě udělala spoustu práce, nejvíce mi pomohla tvorba hudby k představení One Step Before The Fall spolku Spitfire Company, kdy jsem se poprvé odpoutala od písňové formy, ujasnila si svůj způsob jazyka a nastavení, které mi vyhovuje. Ale ráda bych se zas od této své jistoty posunula o krok dál.

Občas zpíváš kromě češtiny taky v angličtině, slovenštině či polštině. V jaké jazyku se ti zpívá nejlépe?  

Určitě v češtině. Skrze ni předávám emoce nejautentičtěji. Pak je mi hodně blízký zvuk polštiny. A velice mě baví používat hlas jako nástroj.

 

Lenka Dusilová

Narodila se 28. prosince 1975 v Karlových Varech. K hudbě ji to táhlo díky muzikantské rodině už od dětství. Působila v pěveckém souboru Bambini di Praga. V 16 letech se stala zpěvačkou pražské rockové kapely Sluníčko, po odchodu z ní založila s Davidem Kollerem skupinu Pusa. V roce 2000 obdržela první z dosavadních šesti hudebních cen Anděl. Tehdy se vydala na sólovou dráhu a spolupracovala například s kapelou Čechomor. Její deska Mezi světy z roku 2005 má i americkou verzi nahranou v San Francisku s tamními muzikanty. Poslední album V hodině smrti natočila s kapelou Baromantika v roce 2014. V ní hrají Beata Hlavenková (klávesy, vokály), Viliam Béreš (klávesy, samply), Patrick Karpentski (kytary) a Martin Novák (bicí, samply). 

Web: http://lenkad.com

 

Text: Tomáš Krejčiřík | Foto: Bet Orten, Adam Holý