Jana Fryzelková: Přičinění na majálesové pohodě je uspokojující

Jana Fryzelková vystudovala molekulární biologii na Univerzitě Palackého a v současnosti studuje navazující obor na Univerzitě Karlově v Praze. S organizováním majálesu má nemalé zkušenosti, dva roky pomáhala v Olomouci a letos už podruhé v Praze. Tam Studentský majáles, který z Hané podporujeme, proběhne 1. května.

Kdy ses poprvé dozvěděla o existenci majálesů?

Asi už někdy na gymplu, to jsme dělali takové malé majálesy. Dělali jsme průvod, ten jsme zakončili v letním kině a tam jsme každý zahráli nějakou scénku. První “opravdový” jsem navštívila ve třeťáku ve Zlíně, vybavuju si koncert Tata Bojs.

A už tehdy tě napadlo, že by bylo fajn něco takového organizovat?

Ne, to asi ne (smích). O možnosti podílet se na organizaci majálesu v Olomouci jsem se dozvěděla až později, přes Ondru Martínka, který postoval na Facebooku, že shání dobrovolníky. Předtím mě to popravdě nenapadlo, přitom je to super.

Jaká byla tvoje úloha v rámci příprav?

No, jednak tak trochu kecání do všeho, pak hodně pití piva a pak samozřejmě i nějaké ty užitečné věci (smích). Měla jsem na starosti Park stage, k čemuž jsem přišla tak trochu jako slepá k houslím, den předem. Byla jsem takové děvče pro všechno, dělala jsem, co bylo zrovna potřeba. Taky jsme společně s kamarádem Jardou Krátkým připravovali alternative stage, kde jsem měla na starosti výběr kapel.

To zní zajímavě, jak přesně probíhá výběr kapel?

Jelikož jsme věděli, že to bude alternative stage, tak jsme byli ve výběru takřka svobodní, samozřejmě omezení rozpočtem. Já jsem třeba navrhla kapelu Vložte kočku, kterou mám ráda a která předtím v Olomouci nikdy nebyla, Jarda zas pozval skupinu Slepí křováci. Byl to celkem fajn pocit, když jsem viděla, jak kapely, které jsme my pozvali, poslouchají ostatní studenti.

Jaká je účast na majálesu z pohledu organizátora a z pohledu návštěvníka?

Když jsi organizátor, tak si to samozřejmě tolik neužiješ. Máš strašnou radost z toho, když všechno funguje a líbí se to. Vybavuju si okamžik, když jsem byla na Park stage, jak lidi seděli na dekách mezi stromy a všude byla strašná pohoda a ty víš, že na tom máš taky přičinění, to je uspokojující pocit. No a pak je tu druhá stránka věci. Vidíš ty chyby a máš strach, že je odhalí i ostatní.

Když už jsme u té stinné stránky organizátorství, jaký je tvůj nejhorší zážitek?

Policajti! Třeba když jsem byla na alternative stage, tak jsme měli stížnosti na rušení nočního klidu. Mělo to být do desíti, ale samozřejmě se nestíhalo, zrovna tam probíhal kvíz od Pastiche Filmz, a jelikož jsme si byli vědomi toho pozdního času, byli jsme vážně hodně potichu, ale stejně přišla stížnost. To bylo nepříjemné, ale zase jsme se poučili.

Pojďme to trochu vyvážit, co ty dobré zážitky?

Přece organizování samo o sobě! Nejlepší byly schůzky, samozřejmě hlavně poté, co jsme si prošli „to do“ list na další týden (smích). Scházeli jsme se na Hoblině a náš kolektiv byl tak příjemný, že se člověku vůbec nechtělo odcházet. Pamatuji si, že srazy byly vždy ve čtvrtek a já v pátek brzo ráno měla seminář a s lehkou kocovinou mžourala do mikroskopu v marné snaze něco vidět.

fryzjanaTy jsi z Olomouce přesídlila do Prahy, kde pomáháš s přípravou Studentského majálesu, hodily se ti už nabyté zkušenosti?

To bylo strašně vtipné. Já jsem se ke Studentskému majálesu v Praze dostala náhodou, jelikož jsem viděla na webu, že někoho shánějí. Nikoho jsem tam neznala, tak jsem s sebou vzala i kamarádku Míšu Hankeovou, která taky dělala majáles v Olomouci, a všichni nám zpětně říkali, že jsme vypadaly strašně hustě, jakože už něco vážně umíme, takže určitě hodily (smích).

Co přesně děláš pro Studentský majáles?

Mám na starosti veškerý hudební program – a to mě strašně baví. Výběr kapel ale probíhá trochu jinak než v Olomouci, nám se kapely hlásí dopředu samy a podmínkou pro účast je, aby alespoň jeden ze členů byl student. Za co jsem ale opravdu hodně ráda, je, že jsem našla partu lidí se stejnými zájmy, ze kterých se postupně vyvinuli ti nejlepší přátelé, podobně jako tomu bylo v Olomouci.

Vím, že jsou obě akce jedinečné, ale kdybys je měla porovnat?

V Olomouci je majáles provázaný s univerzitou, má podporu od pedagogů, tím pádem i obrovskou účast hlavně z řad studentů. Navíc je koncentrovaný na menším prostoru, takže je více intenzivní. V Praze účast není tak vysoká, a to možná právě díky tomu, jak to velké město je a kolik tam probíhá kulturních událostí, pak se to více ztratí. Samozřejmě máme i konkurenci v komerčním majálesu, ale je vidět, že zájem o Studentský majáles oproti loňsku vzrostl.

Pojďme si zahrát na takový nábor, jak bys přesvědčila budoucí dobrovolníky, aby organizovali majáles?

To je vážně těžké, v Praze tvoří základní tým asi dvacet lidí. Měli jsme samozřejmě nějaké lidi, kteří přišli párkrát nebo si mysleli, že se jedná o přípravu toho “komerčního” majálesu, a pak už se neukázali. Nejvíc se nám osvědčilo nabírat lidi z řad kamarádů nebo známých, kterým se ta akce líbí a chtějí se na ní taky podílet. Přesvědčovat někoho nemá cenu, motivací můžou být noví přátelé, zážitky a samozřejmě zkušenosti – nikdy nevíš, kdy se ti budou hodit. Kamarádku jednou pozvali na pohovor jen díky tomu, že dělala organizátorku na majálesu. Člověk, co vedl výběrové řízení, byl bývalý král majálesu!

Pokud by vás zajímalo, jak pražský Studentský majáles vypadá a co všechno se chystá, můžete sledovat dění na jeho facebookové stránce nebo do Prahy na prvního máje rovnou vyrazit.

Ptala se Aneta Benešová, foto: Martin Višňa