Vltava: Stojí za to risknout, že zafouká

Napříč generacemi oblíbená hudební kapela Vltava je jedním z dalších očekávaných hostů letošního olomouckého majálesu. Své zábavné a poetické texty ve spojení se žánrově pestrou směsicí hudby představí v úterý vpodvečer na nádvoří Zbrojnice. Jak vzpomíná na porevoluční a studentská léta a jak se těší na olomoucký majáles, nám odpověděl zpěvák Robert Nebřenský.

Přes několikaletou pauzu jste jedna z nejdéle hrajících kapel, kterou na majálesu uslyšíme. Pro srovnání: když se narodili letošní prváci, měli jste za sebou asi sedm let koncertování. Máte pocit, že vaše publikum roste s vámi, nebo naopak vnímáte i mladší tváře?

Máme velké štěstí v tom, že naše hudba zajímá mladé lidi, ale musím říct nové mladé lidi, kteří se odněkud stále vynořují a připojují se k těm, co byli mladí před nimi. Společně vytvářejí nekonečný a za horizontem mizející průvod, k jehož putování hraje Vltava. O štěstí mluvím se vší vážností, protože nejde o štěstí v loterii, ale o nebeský dar. Právě naše sedmiletá pauza umožnila vidět, jestli se pokračování existence kapely bude odehrávat pouze na vlně sentimentu, nebo dojde k něčemu vitálnímu.

V době revoluce jste byli přibližně právě ve věku dnešních vysokoškoláků. Můžete přiblížit, jaké to bylo, zažít převrat v mladém věku? Nastala nějaká zásadní změna i ve vaší kapele?

Bylo to něco fantastického! Pravé dobrodružství! Být tak krásně vzrušený společenským děním a něčemu věřit… Žně mladistvé naivity! Pokud jde o kapelu, došlo k zajímavé situaci, neboť se z Německa vrátil ze své krátké emigrace bubeník Antonín Korb. Považoval jsem za přirozené, že se do kapely musí vrátit, a vůbec to byl impuls k mému pokusu o obnovení první, zakládající sestavy. Ukázalo se však, že právě tento pokus nebyl životný a v čase tato sestava neobstála.

Porovnávat dnešní dobu s tehdejší nemá asi v mnoha ohledech smysl, je ale něco, co vám třeba trochu chybí a na co rádi z té doby vzpomínáte?

Co si pamatuji dobře, byla jiná kvalita času. Určitě to souvisí také s věkem, ale na vině musely být i ty společenské okolnosti. Nebylo právě mnoho možností smysluplné realizace, a tak lidi měli na sebe více času. Jakoby nekonečně mnoho. To už dnes není možné. Možná to mi trochu chybí, ale současně jsem rád, že se to změnilo. Hodnota času je dnes vyšší, protože ho méně zbývá každému z nás na jeho lidský život. Už v něm nemůžeme být jen sladce rozpuštění, ale musíme se lépe rozhodovat, což je dobré pro růst a vývoj.

Pamatujete se, jací jste byli studenti?

Za členy kapely se nemohu v tomto ohledu vyjadřovat, ale pokud by šlo o mne, nikdy jsem nebyl studentem, natož dobrým nebo špatným. V žádné ze škol, kde jsem trávil svůj čas, jsem se nic nenaučil, vše, co znám, je vrozené, z minulých životů a ze života tohoto.

Zažili jste podobné akce, jako byl majáles, ať už jako účastníci, nebo třeba vystupující? Máte nějaké konkrétní zážitky spojené přímo s Olomoucí?

Zažili jsme mnoho takových akcí a možná se vynoří i pár vzpomínek. Moje situace mi teď připomíná ždímání veselé historky z natáčení… Majálesy mám rád, protože bývá pěkné počasí a na kapelu se přijde podívat řada lidí, kteří by jinak nikdy nepřišli. Třeba ty pěkné cikánky! Nebo si vzpomínám, jak přijel na olomoucké náměstí Vlasta Redl a po otevření dveří vypadl z auta, ale v ruce dále pevně třímal sazenice rajčat, jako by to byly korunovační klenoty. Tak třeba tak…

Majáles se uskuteční na nádvoří olomoucké knihovny, takže to bude open air se vším všudy a doufejme, že nám vyjde i počasí. Hrajete kvůli takovým nepředvídatelnostem raději v klubech, nebo má pro vás venkovní prostor taky své výhody?

Hrát venku za pěkného počasí a dobře ozvučeni může být nádherné a stojí za to risknout, že zafouká. Všem se lépe dýchá, i té hudbě je lépe na zdravém povětří. Někteří andělé totiž neradi sestupují do příliš tmavých zákoutí, jakými jsou některé ty kluby.

Spolu s vámi se představí mnoho dalších kapel, divadelní soubory, filmové projekce a další. Oblíbil jste si nebo vás zaujal v poslední době nějaký umělecký počin, ať už kapela, film či cokoli dalšího?

Mým největším současným uměleckým zážitkem je opětovné stvoření jara. Tak přirozené, krásné a působivé! Letos opět silnější!

Vás samotného mohou lidé znát mimo účinkování ve Vltavě také z filmu Tobruk či Mazaný Filip. Zvlášť v Tobruku jste ztvárnil jednu z hlavních rolí. Jak moc bylo natáčení pro vás samotného obtížné?

O natáčení tohoto filmu padlo již mnoho, proto pouze shrnu, že šlo o úžasné a intenzivní období, které kromě neobyčejných zážitků přineslo skvělou životní zkušenost a nový rozměr sebepoznání. Něco takového samozřejmě nemůže být zadarmo. S odstupem, který nyní mám, mě už ale nebaví mluvit o troše toho nepohodlí.

Nevím, jestli teď můžu mluvit za všechny, ale osobně mi vaší největší devízou přijde to, že vaše písničky fungují opravdu jako celek, že texty vaši hudbu jen nedoplňují, ale jsou jí rovnocenné. Máte nějaký speciální proces skládání písniček? Napadá vás nějaká česká kapela, která to má obdobně a která vás tím třeba baví?

Slova v úvodu vaší otázky mě velmi těší. Skládání písniček je křehké tajemství, ač jsem podepsán pod množstvím písní, nevím o žádném osvědčeném procesu. Kromě nutnosti vytažených antén… Jen povím tolik, že většinou ke mně přichází nejprve část textu. Často je ale už nějak rytmicky strukturovaná nebo dokonce s melodií. Je to asi, jako když se rostlinka prodere přes asfaltový plášť. Tak se snaží písnička dostat na svět. Takzvaný její autor je jenom její poroditel. Z toho, co znám z české scény, mně jsou nejblíže některé písničky skupiny Buty.

Na léto máte naplánováno poměrně dost koncertů. Víte už, jestli budete účinkovat na velkých festivalech? Nebo preferujete naopak ty menší?

Malé i velké – všechno má své přednosti. Vděčni jsme za vnímavé publikum, ať je to kdekoli. Rodinná atmosféra malých setkání nebo energie velkých amfiteátrů vždy způsobí, že se další rok budeme na festivaly znovu těšit. Pro vývoj a autentické fungování kapely jsou ale nejdůležitější takzvané normální koncerty.

Máte nějaké místo, kam se rádi vracíte a kde rádi hrajete?

Ano, je to majáles v Olomouci!!!

 

Dnes už legendární hudební kapela Vltava začala hrát v roce 1986 a během svého působení stačila vydat pět řadových alb, včetně proslulého Marx, Engels, Beatles, a jedno výběrové. V roce 2003 se skupina na několik let rozešla a její členové se věnovali vlastním projektům. Po sedmi letech nečinnosti vyšlo dosud poslední album Komedianti se vracejí domů (2010) v sestavě Robert Nebřenský, Peter Binder, František Svačina, Martin Vajgl a Tomáš Uhlík. Vltava nadále intenzivně koncertuje a představí se na řadě letních festivalů.

 Rozhovor připravila Helena Vavrdová, foto archiv kapely