Lavagance: Hrát před ortodoxními fanoušky depešáků není zase taková sranda
Slovenská indie popová skupina Lavagance vystoupí na letošním olomouckém Majálesu v úterý 7. května na nádvoří Zbrojnice. Tvoří ji pět muzikantů, které vede zpěvák a kytarista Marek Rakovický, se kterým jsme v rychlosti projeli historii i budoucnost kapely. Ten začal předloni v Bratislavě společně s baskytaristou Vincentem Šušolem provozovat nahrávací studio, ve kterém s kapelou pracují na nové desce. Kromě produkce mezi jeho zájmy patří bojové sporty, hlavně thai box.
Co nového Lavagance chystají v tomto roce?
Momentálně připravujeme klip ke skladbě Gabriel, který má mít premiéru 1. května, tedy týden před olomouckým majálesem. Letos chystáme i nové album, které by mělo vyjít v listopadu. Právě ho začínáme nahrávat ve vlastním studiu LVGNC za použití vintage konzole Harrison, na které točil například Michael Jackson album Thriller. Už se těšíme, až bude hotové.
Budete hrát na majálesu v Olomouci, co pro vás tyto studentské oslavy znamenají?
Když jsem byl mladší, zažil jsem majálesů hodně a vždy se na nich dobře bavil. A o to se budeme snažit i v Olomouci. Když si lidé náš koncert užijí, tak to pro nás bude ta největší odměna.
Jaký hudební festival máte nejraději?
Takový, na kterém se dobře cítíš jako divák. Co se týče minulého roku, byl to rozhodně festival Grape v Piešťanech. Troufám si říct, že jsme na něm odehráli jedno z našich nejlepších vystoupení.
Předskakovali jste několika světovým kapelám. Přijali vás lidé na těchto koncertech?
Tak třeba koncerty s Duran Duran byly vyloženě skvělé. Měli jsme výborné technické zázemí i skvělou odezvu od lidí. Před Mando Diao ve vídeňské Stadthalle nás překvapilo vřelé přijetí. Rakušany jsme dříve považovali za takový vlažnější národ, což se ukázalo jako úplně milná představa. No a koncert před Depeche Mode byl trochu stresující, co se týká techniky – patřil asi k nejnáročnějších, které jsme kdy odehráli. Hrát před ortodoxními fanoušky depešáků není zase taková sranda.
Na hudební scéně působíte už osm let, jak vzpomínáte na začátky a jaké je nejkurioznější místo, na kterém jste hráli?
Nejdivnější místo byl asi starý komunistický hotel Kosodřevina v Jasné, na který jsme naše nástroje přepravovali lanovkou. Odehráli jsme tam koncert pro zcela zaplněnou chatu studentů. Dokonce jsme nakonec přidávali šest skladeb. A na naše začátky máme příjemné vzpomínky. Netušili jsme, že i anglicky zpívané písně můžou na Slovensku způsobit až tak velkou odezvu. Osobně mám pořád nejraději naše první album Back to Attraction. Myslím, že momentálně jsme ve velmi podobném rozpoložení jako před vydáním této desky.
Točíte klipy, které vysílala i MTV Europe. Kde berete inspiraci po vizuální stránce? V Deep Blue Sea vystupují světové modelky, proč právě ony?
Klip k písni Deep Blue Sea točil španělský módní fotograf Mauricio Flores a byla to jeho prvotina. Nechtěli jsme řešit žádný příběh, takže si musel vystačit pouze s atmosférou skladby. No a občas musíme nechat režisérovi prostor, a právě proto tam jsou ty modelky (smích). Jinak náměty na naše klipy vznikají spontánně. Každá píseň má určitou magii, kterou se pak snažíme zachytit. Náš nejnovější počin budeme točit s režisérem Braňem Špačkem, který se už podílel na našem videoklipu k songu Miles.
Jak hodnotíte současný stav české a slovenské hudební scény? Zaujala vás v poslední době některá z českých kapel?
Jelikož máme vlastní studio a živím se jako producent, tak se mi dostávají do ruky hlavně mladé slovenské skupiny. Hodně se mi líbí nová vlna, mezi kterou patří The Uniques nebo třeba Plastic Swans, Billy Barman a Korben Dallas. Z českých kapel mám rád třeba nové album The Prostitutes a taky spojení Václava Neckáře s Umakart. Jana P. Muchowa a Dušana Neuwertha si osobně velmi vážím.
Jak vás ovlivnila spolupráce s producentem Eddiem Stevensem (např. Moloko, Zero 7)?
Práce s Eddiem nám pomohla dozrát a uvědomit si, co vlastně chceme hudebně vyjádřit, jak skládat a přistupovat k aranžím a produkci. Spolupracovali jsme spolu na nahrávce I Like This Temper, na které měl úplně volné ruce, a potom ještě na pár dalších skladbách.
Hráli jste i několikrát v zahraničí, chcete vyvézt na výlet i novou desku?
Máme už za sebou pár koncertů v Londýně, Manchesteru, Berlíně nebo ve Vídni. Kvůli práci na nové desce jsme si dali trochu na čas a tak po čtyřech letech chceme opět vyrazit do boje.
Jak jste se vůbec dali dohromady? Měli jste v kapele nějaké personální obměny?
Po rozpadu naší předchozí kapely jsme zůstali jen dva – já a klávesák Viliam Bujnovský. Zanedlouho jsem v práci poznal kolegu a basáka Vincenta Šušola, se kterým jsme zformovali trio, které jsme obohatili o bicí a akustickou kytaru. Tahle část kapely se ale ještě několikrát obměnila, hlavně bubenící, než se to ustálilo do současné sestavy.
Předpokládám, že se neživíte jen hudbou, jaká jsou vaše „civilní“ povolání?
Kromě mě jakožto produkčního máme v kapele studenta, architekta, elektrotechnika a stavaře.
Bratislavská skupina Lavagance odehrála svůj první koncert v roce 2005. O rok později vydala debutové EP „Back to Attraction“, jejich singl „Miles“ byl k vidění na hudební stanici MTV a získala tři hudební ceny Aurel. V roce 2007 poté vydala druhé album „Orthodox Experience“, za které obdržela cenu posluchačů slovenského Rádia FM. O dva roky později uvolnila k volnému stažení kladně přijatou desku „Divine Darkness“. Na zatím poslední nahrávce s nimi spolupracoval Eddie Stevens, jehož jméno je spojeno s projekty Zero 7, Moloko nebo Freakpower.
To nej z klipů Lavagance:
http://www.youtube.com/watch?v=Bmc6u4A4r2c
http://www.youtube.com/watch?v=H9DZE7qywoE
http://www.youtube.com/watch?v=hup-nj7Idag
rozhovor vedl Tomáš Krejčiřík