Nat Osborn: Dřív jsme bývali o dost divočejší
Je mu sedmadvacet a už se stal hvězdou newyorské klubové scény. Studoval tabla v Indii, klasickou kompozici v Nové Anglii, hrál v ulicích Budapešti nebo v hospůdkách na pobřeží Irska, psal písně na balkonech ve Španělsku a složil také hudbu pro celovečerní film.
V roce 2011 Nat Osborn zrušil různé hudební projekty, aby uskutečnil svůj sen – vytvořit kapelu s velkým zvukem. S tou nyní šikovně mísí prvky rocku, reggae, funku, klezmeru či jazzu. Inspiraci čerpá jak z alternativního písničkářství, tak, zdá se, i ze soulových velikánů Stevieho Wondera a Raye Charlese. Sám je mnohdy označován jako Rufus Wainwright funky.
Je rovněž velkým milovníkem fotbalu a má neúnavnou, neklidnou a cestovatelskou duši. Právě tato energie je tím, co posluchače přitahuje k jeho hudbě. Zaujmout vás může baladou o zlomeném srdci, latinským motivem, dubovou skladbou o posttraumatickém stresu nebo opilým tangem o ztracené touze. Cesta z New Yorku pro mladého klavíristu a jeho kapelu není žádná překážka, když ví, že mohou hrát v Olomouci na majálesu a podpořit tím dobrou věc.
V Olomouci už jsi jednou s kapelou hrál, jaký máš k tomuto městu vztah? Co tě prvního napadne, když se řekne Olomouc?
Olomouc byla jednou z prvních zastávek našeho minulého evropského turné. Je to nádherné místo, dost velké na objevování, toulky i ztracení se, ale dost malé na to, poznat ji v krátkém čase. Cítím z ní dokonalou kombinaci krásy, staré architektury a vibrující mladé energie, za což určitě může i velké množství studentů z univerzity. Když si vzpomenu na Olomouc, vybavím si jako první náš koncert v Jazz Tibet Clubu, protože byl jedním z nejpovedenějších na šňůře. Poprvé jsme hráli píseň Jericho, která je od té doby pevnou součástí našeho setu. No a potom asi slečny, které nás zavedly na jedno místo, kde se tančilo a kde jsme byli asi do pěti hodin, skoro až do rána. (smích)
Znovu hrajete v Olomouci na majálesu, jehož tématem je komiks. Musím se tedy zeptat – máš rád komiks? Který je tvůj nejoblíbenější?
Když jsem byl malý, komiksy jsem nečetl, ale vždycky se mi líbili jejich hrdinové. Co je dělá zajímavé, není jejich síla, ale chyby a slabosti. Superman byl pro mě vždycky trochu nudný, protože byl až moc silný. Měl jsem raději Batmana, protože měl mnohem složitější psychologické pozadí a choval se jako člověk, ne jako nějaký mutant či vetřelec s nadpřirozenou silou. Navíc byl z New Yorku, respektive tohle město bylo inspirací pro Gotham City, kde se jeho příběh odehrával.
Přijedeš tentokrát s celou kapelou včetně dechové sekce? Budete hrát nějaké nové písně? Jaké jsou teď vlastně vaše nejbližší plány?
Přijedeme ve stejném složení jako minule, zase necháváme dechy doma v New Yorku. Máme pár nových songů a těšíme se, až je budeme hrát na koncertech. V plánu teď máme nahrávání ve studiu, kde připravujeme EP. Je už skoro dokončené, vydáme ho na podzim. Jakmile se vrátíme ze šňůry, chceme natočit několik klipů a pak se vydáme zase na šňůru. Jsme pořád dost na roztrhání, nezastavíme se.
Jak jsi přišel k muzice? Měli jste třeba nějakou školní kapelu?
Náš kytarista Dustin Carlson a já jsme měli kapelu na střední škole a na začátku vysoké. Hráli jsme dokonce ve velkých klubech v New Yorku, jenže jsme se rozpadli těsně před vydáním našeho prvního alba. Poté jsem založil folkové duo Nero a následně skupinu, které jsem dal název Nat Osborn And The Free Radicals, to se pak naše hudba ocitla i na iTunes. Poté jsme se přejmenovali na nynější Nat Osborn Band. Dřív jsme bývali o dost divočejší a postupně se hudebně zlepšovali.
Jelikož jsi neustále na cestách, kde je vlastně tvůj domov? Máš mimo hudbu i jiné koníčky?
Žiju v Brooklynu v New Yorku. Nejradši kromě muziky hraju fotbal. Jsem mimochodem i velký fanoušek Arsenalu. Poslední dobou je ale pro mě obtížné najít si čas na to, jít si zakopat, protože kvůli kapele dost cestuji, ale pokaždé se těším, až si budu moct zase zahrát.
Benefiční rozměr
Koncert Nata Osborna a jeho Bandu proběhne od 20 hodin v Jazz Tibet Clubu a bude mít benefiční charakter. Výtěžkem ze vstupného, stejně jako ze „startovného“ na některé aktivity v Bezručových sadech a majálesové dobrovolné sbírky, bude podpořena činnost obecně prospěšné společnosti Šance Olomouc, která pomáhá dětem s hematologickým a onkologickým onemocněním. Vloni jsme zástupcům této organizace předali téměř 22 tisíc korun. Překonáme letos tuto částku?
Text: Tomáš Krejčiřík, foto: Jan Cain