Jaroslav Miller: Korunovace, hudba a pivo se studenty

Rektor Univerzity Palackého Jaroslav Miller bude hostem na olomouckém Majálesu. Jakožto student zažil květnové oslavy už dříve, ty však nebyly tím, na co jsme dnes zvyklí. Zeptali jsme se na jeho studentská léta i na to, v čem je lepší nekomerční oslava jara oproti komerční.

 

Hlavním tématem Majálesu je „Škola, základ života.“ Byl jste za svých školních let pilným studentem, nebo jste byl spíše uličník?

Vzorným studentem jsem rozhodně nebyl. Základní škola a část střední školy mě zasáhly v tom dynamickém období puberty. Charakterizoval bych se jako uličník, který se dobře učil. Mám i pocit, že jsem jednou dostal na vysvědčení ředitelskou důtku.

Takže přišly i nějaké poznámky?

Přišly, a s nimi i trudné pohovory s rodiči po rodičovských sdruženích. Pamatuji si na jednu poznámku, kterou jsem dostal asi v páté třídě, která zněla: „Skáče po lavicích a bije nebohá děvčata.“ Z toho už jsem za tu dobu vyrostl.

Majáles je i o dobré hudbě, máte nějaký oblíbený styl muziky?

Musím říct, že v této oblasti jsem jednak úplný laik a jednak mě moc moderní hudba neoslovuje. Občas si nějakou skupinu poslechnu, ale to spíše náhodou.

Zaujalo mě, že jste učil i v zahraničí. Setkal jste se tam s podobnou studentskou akcí, jako jsou naše květnové oslavy?

Učil jsem v Budapešti na Středoevropské univerzitě, v Georgii v USA a v Austrálii Západoaustralské univerzitě v Perthu. Nevzpomínám si, že by tam něco podobného bylo. Podle mě takový typ oslav studentského života v těchto zemích buď neexistuje, nebo má úplně jiný charakter. Myslím si, že je to výrazná tradice hlavně v tom středoevropském regionu.

Zúčastnil jste se při svých studiích majálesu?

Samozřejmě. Majáles byl ale tenkrát o něco skromnější, protože jsem studoval v první polovině devadesátých let, čili v tom popřevratovém období, kdy se univerzita dost dynamicky rozvíjela a musela se vyrovnávat s dědictvím komunismu. Ta obrovská mamutí akce, která se koná v těchto letech, je nesrovnatelná s tím, co probíhalo dříve. Byly to v podstatě improvizované spontánní akce.

Takže jste byl i v tradičním průvodu městem?

Ano, zúčastnil jsem se, ale potom jsme se většinou rozešli po hospodách. Dříve totiž nebyl tak obrovský program, jako je po korunovaci krále majálesu v těchto letech.

Plánujete jít s průvodem i na letošním ročníku?

Když mi to dovolí moje povinnosti, tak ano. Potom půjdu na korunovaci, když to půjde, tak se zúčastním vyhlašování masek a hudebního programu, kde bych si mohl dát svobodně i pivo.

Vidíte tedy v nekomerčním pojetí majálesu výhodu?

Je to jednoznačně lepší. Majáles byla vždycky studentská záležitost a oslava. Jestliže studenti něco slaví, tak je logické, že si to sami vytvoří a sami se na tom podílí. V případě komerčně připravovaného majálesu je to jakýsi komerční produkt naservírovaný studentům. To mi nepřijde úplně košer. Také si myslím, že když se na tom studenti podílí sami, tak si tu oslavu ušijí tak, aby jim vyhovovala. Když se studenti na majáles vykašlou, tak nebude. Když mu budou naopak věnovat nějaký čas a zapojí svou fantazii a kreativitu, tak ty oslavy mohou být v podstatě vrcholem akademického roku.

Je něco, co byste chtěl majálesu popřát do budoucna?

Aby přitahoval stále více studentů a aby zůstal především tou studentskou akcí. Vím, že na mnoha univerzitách je majáles čistě komerční záležitostí organizovanou firmou a do značné míry to tak vypadalo před několika lety i v Olomouci. Přeci se mi zdá, že ten prvek improvizace a spontaneity v kontextu majálesu by měl být zachován. Taky bych si přál, aby se studenti na něm dost vyblbli a nabrali síly na nadcházející zkouškové období.

TEXT: Jan Nuc | FOTO: Archiv UP