Desetkrát Priessnitz

Zatímco jméno krále letošního majálesu bedlivě střežíme, spolehlivě můžeme prozradit, jak oslaví král dosluhující Jaromír Švejdík aka Jaromír 99 konec svého funkčního období. No přece jak se na hudebníka sluší a patří – koncertem. Se svými domovskými Priessnitz vystoupí v předvečer majálesu v Jazz Tibet Clubu.

Samozřejmě nebude to poprvé, co tato původem jesenická parta v Olomouci zahraje, vždyť právě v Jazzu byli před Vánocemi. Jenže každý koncert této kapely je malým svátkem, který si fanoušci nemohou nechat ujít. Navíc je tu „hrozba“, že přivezou další nové písně, vedle těch, které představili na předvánočním miniturné. Poslední album Stereo vyšlo v roce 2006, od té doby příznivci několikrát slyšeli, že by nová deska mohla brzy být. Ale zatím nic. Tak co kdyby náhodou.

Pokud ale byly záměrem tohoto článku nějaké spekulace, pak ty, že by třeba některý z potenciálních návštěvníků majálesu Priessnitz neznal. Což by ale nebylo zase nic tak zvláštního, když v rádiích se točí hlavně klusoviny, kryštofoviny a chinaskoviny, případně prastaré davidoviny a z televize si pamatuji klipy Priessnitz leda tak z Noční hudby s Pavlem Andělem – a to už je nějaký pátek. Ještě že dnes už máme Youtube a podobné vymoženosti!

A tak jsem si řekl, že kdyby se opravdu nějaký neznalec „jesenických romantiků“ našel, mohl by se mu hodit jakýsi průvodce tvorbou – a zároveň netradiční pozvánka na koncert v Jazzu. Vybral jsem deset písní, některé z nich nepředpokládám, že na koncertě zaznějí, přece jen i když mají Priessnitz na kontě „jen“ šest řadovek, pecek je na nich až až.

Sny – Freiwaldau – 1992

Debut kapely rozhodně nemá ideální zvuk a určitě nenadchne každého, ale drží pohromadě, člověk si při jeho poslechu tak nějak snáz vykreslí obraz pohraničních hor. Sny jsou první velký hit Priessnitz a bez „lítacích“ prostě nemůže jejich koncert být. Z Freiwaldau (německý název Jeseníku) bych doporučil ještě songy 1963 nebo Night bar.

Divoká a chladná (Jaro) & Nebolí – Nebel – 1992

(ve “videu” je celé album, Divoká a chladná od času 3:54, Nebolí 30:36)

Zatímco na začátku 92. roku vyšel debut, do konce roku stihli Priessnitz vypustit do éteru druhou desku nazvanou Nebel (německy mlha). Pokud se traduje, že albové dvojky většinou nedosahují kvalit debutů, Nebel je ukázkový příklad desky, která svého předchůdce předčila v mnoha ohledech. Podle některých kritiků jde o vůbec nejlepší album Priessnitz a já nemám důvod nesouhlasit. Vybral jsem dvě písně, které na koncertě určitě zazní, ale těch sakra dobrých je na albu víc, pak také nějaké dobré – a vyloženě špatných není. I když kratší být album mohlo. 

Werwolf & Hexe – Hexe – 1994

Ne že bych vybíral schválně písničky s německými názvy, prostě se mi tu tak sešly, v překladu vlkodlak a čarodějnice. Na trojce se Priessnitz stále ještě drží motivů a nálad, které si lze představit obalené jesenickou mlhou, zároveň už ale jasně volí kurz z původního až gotického vyznění do pop-rockových vod. A šlape jim to. Deset songů, pecka vedle pecky a následující rok nominace na desku roku v anketě časopis Rock&pop – nakonec vyhrály Černý kočky, mokrý žáby od Lucie, ale o něčem to přece jen svědčí.

Ave Maria – Seance – 1996

Pokud na Hexe kapela nabírala pop-rockový směr, pak na Seanci je v těchto vodách až po uši. Navíc se v motivech písní objevují tramvaje či metro a velkoměstsky narušují drasticky romantické obrazy Jeseníků. Švejdík odešel z hor za obživou, nelze mu to vyčítat. Z alba jsem vybral song Ave Maria – jednak z desky dost vyčnívá ženskými hlasy a jednak je tu ten praštěný videoklip ve stylu televizní estrády…

Drahá & Zlatý déšť – Zero – 2001

Zero je podle některých nejslabší album v historii Priessnitz. Vyčítají mu málo rockových kytar, moc popu, moc smyčců. Pro mě ale tato deska znamenala objevení Priessnitz. První song, který jsem kdy od nich slyšel a vědomě si ho pak do zblbnutí pouštěl, byla právě baladická Drahá. Pak přišlo celé album a teprve poté následovaly lítací Sny a upíři v mlze.

V parku & Jezero – Stereo – 2006

(ve “videu” je celé album, V parku je úvodní píseň, Jezero od času 18:20)

Zatím poslední přírůstek v diskografii kapely. Rockových kytar opět přibylo, zvuk parádní a tracklist nadupaný. Vrátil se i Jeseník, hned první píseň V parku vás posadí do tamních Smetanových sadů, máte slyšet řeku a bílý květ pluje do Opole. V reálu je to trošku jinak – když jsem v jesenických sadech byl na konci loňského roku, všude ležel sníh, místo řeky jsem slyšel proud aut po hlavní silnici a socha Priessnitze v parku měla po tváři rozmazané lejno. To však nic nemění na tom, že pokud by Stereo mělo zůstat tečkou v diskografii Priessnitz, pak je to tečka více než důstojná.

A otázka na závěr: S výběrem písní v této desítce nemusíte souhlasit, které songy Priessnitz byste jako lákadlo pro neznalé vybrali vy? Psát své „top“ můžete na náš majálesový Facebook.

Text: Martin Višňa, foto: archiv Priessnitz